Seznamte se – Tygr

VŠEM SAMYCÍM PRO LEPŠÍ DEN

Věkem se více vracím do dětských let.

Anebo touha si dokázat, anebo vrátit čas ??

Výsledek je stejný.

Neboť jen infantilní blbka si ke každodenním stereotypním strastem pořídí malé, chlupaté brblo – černé jako noc.

Pro okolí pečlivě skryto pod pláštík rozvoje Logikových sociálních dovedností.

Jediné, co jsem si ve skutečnosti rozvinula je okruh denních povinností.

Dorazil v bedýnce, snadno přehlédnutelný v záhybech deky.

Zmaten absencí trávy, šeptání lesa a pošťuchování sourozenců.

Velice opatrně vystrčil doma ze svého dočasného úkrytu tlapku – čumáček – těch pár fousků. Rychlostí světla se rozhodl prozkoumat přítomnost prachu v nejzapadlejším podpostelovém koutě.

Jakékoli sebevědomí v oblasti vyjednávání, které jsem snad do té doby měla, mne opustilo.  Nepomohli sliby, nabídky, laskominy.

Věříce v Matku přírodu – rozešli jsme se po běžném odpoledním zaměstnání.

Skřípot drápků o podlahu a pomlaskávání u misky bylo znamením, že Tygr se odhodlal prozkoumat obydlí těch velkých, divných neochlupenců.

První noc, aby mi to nebylo líto – začal žalovat venkovní lampě – o nespravedlnosti života, a to, pro jistotu, kolem jedenácté v noci.

Nemám zdání, jaké máte zkušenosti s naháněním vystresovaného třítýdenního černého kotěte po bytě ve tři ráno, ale mně dalo zabrat.

Zasáhnul tatínek. Vymrštil se z lůžka rychlostí, kterou u člověka vzbudí jedině hořící peřina a nevybíravými slovy házel celou cestu za mňoukáním.

Vztyčená temná figura a  slovní doprovod – a poslední hlasitý zvuk byly padající krabice v komoře.

Nevyznám se v nich ve dne, natož bez světla nad ránem.

Ráno jsem zmatenému Logikovi vysvětlila, že Tygr spinká – a sama tajně doufala, že jej v přehršli starých, nepotřebných a dočasně odložených věcí najdu živého.

Našla. Úplně přesně pasoval do tatínkových pracovních bot. Jen tkaničky koukaly.

Nachystala jsem čerstvé poživatiny a vyklidila prostor.

Po návratu jsem zaznamenala, že opustil parapet – a něco málo prošmejdil.

Vytřepala jsem hlínu z knížek (police ve výšce “tam přece kotě nedosáhne!”), porovnala polštářky a dál předstírala, že zvědavé kukučky za křeslem neregistruji.

Odpoledne proběhlo vcelku v klidu. Tygr zjistil, že na plovoučce se ve vyšší rychlosti špatně vybírají zatáčky , že okno fakt nedokáže obelstít a jídlo docela ujde. S příchodem Logika se před ním objevily nové prostory, možnosti a příležitosti. Ukázalo se, že zalézt do aktovky je mnohem jednodušší než z ní vycapkat elegantně ven.

Zlomový okamžik nastal s příchodem živitele. Preventivně nahrbený Tygr syčel z bezpečí nejzasunutější police. Tatínkovy pokusy o sblížení, samozřejmě ve chvílích, kdy zůstali sami, skončily pohlazením zad.

Přibližně v deset večer se ozvala nová malebná kombinace:

“chrááááp” – “mňou” – “chráááp” – “mňouu”

Jsem slabá povaha – vydržela jsem necelou hodinu. Proti oknu se siluetka hezky vyjímala. Drapsla jsem jej dřív než stihnul dokončit smutnozpěv. Nekočičácky šoupla do bedýnky, přivřela dvířka.

Chrápání zvoucí síly šumavské pily jsem si za ta léta navykla přeslýchat, a tak zbytek noci plynul v normě.

Do pěti hodin ráno.

Stěžovací mňauk, mňauk podbarvené cupitáním k oknu a padajícím polštářem, co stál v cestě, se zarylo neodbytně do slastného podřimování. Pád na obličej Tygr neplánoval. Na gauči prostě ještě nemá správný balanc.

Vzdala jsem to. Uvařila si ranní kávu o dvě hoďky dřív. Kafíčko, kouř – a rádobyduchaplný hovor s kotětem… Chocholoušek jásá.

Při návratu zvenčí se objevila nová pravidla: kdo kde sedí na gauči, kam správně patří moje bačkory. Stihnul přeprat smeták – a objevit nestabilitu hrnku.

Záchvat smíchu jsem dostala až v půl desáté. Jakmile se ozvalo povědomé startování pily – Tygr zmizel v pelechu. Dobrovolně. Fofrem.

Dny se začínají vracet do normálu.  Obkružuje byt, něžně se drápky dožaduje přistrkávání zapadlého míčku.  Tře se o montérky, které jej krmí paštikou.

Natrénujeme sice ještě pár maličkostí – nesezení u stolu, přestat šplhat po paničky teplácích – zvl. když je má oblečené, vstávání v pět ráno a tak. Normálně.

Dokontroluje všechno, co jsem napsala, přisune – možná – zpátky myš, co si půjčil. Na oplátku budu hledat zapadlého hopíka a půjčovat ruku na drbání.

Já až dostanu rozum – to si pohovím

Budou si s Logikem rozumět. Upozorňovat na moje chyby se zdá být už teď společným koníčkem.